Burns, Lynette Sheridan: Žurnalistika

Zpravodajské hodnoty

Je třeba určit zpravodajské hodnoty faktorů, díky nimž je příběh zajímavý a důležitý pro publikum.

1. Dopad
2. Časový rozměr
3. Blízkost
4. Konflikt (úhlů pohledu)
5. Naléhavost
6. Novost
7. Relativita

Rozhodování o výběru zpráv

Zásadní otázky: Zajímali by se lidé o tuto zprávu? – Koho se zpráva týká? – Jaké jsou pravděpodobné důsledky uveřejnění? – Může uveřejnění zprávy někoho poškodit? – Jaké jsou povinnosti a vůči komu je mám? – Stojí příběh za zpracování?

Zprávy jsou publiku předkládány skrze proces, který odráží společenský a kulturní kontext jejich vzniku. Existují jisté profesní postupy používané při výběru zpráv, které jsou zpravodajsky zajímavější než jiné informace. Jsou postaveny na veřejném zájmu a oprávnění médií přinášet občanům informace, které potřebují, aby se mohli účastnit společenského života. Výběr zpráv není objektivní, ale je výsledkem hledání rovnováhy mezi protichůdnými procesními, etickými a komerčními hodnotami. Při definování veřejného zájmu hledají novinář rovnováhu mezi svou mocí nastolit témata, o nichž budou lidé hovořit, a povinností nezneužít svou moc k získání profesního nebo komerčního úspěchu.

Psaní titulků

Autor titulků má dvě hlavní funkce a obě souvisejí s manipulací se slovy. Je to člověk, který skládá a filtruje materiál tak, aby vybrousil jeho podstatu do prostého sdělení, které se dožaduje: “přečti si mne” (Hodgson, 1998). Druhou funkcí autora titulků je vyhledat slova, která budou počtem svých písmen nebo znaků odpovídat požadované grafické úpravě. Velikost písma a šířka titulku je určena grafickou úpravou, kterou většinou neurčuje redaktor článku. Počet slov v titulku závisí také na stylu listu. Bulvární listy dávají přednost velkým typům písma a tvar listu je užší, z čehož vyplývá, že titulek může obsahovat spíše kratší slova. Noviny velkého formátu jsou plošně větší a mají k dispozici širší sloupce pro titulky, na jednom řádku tedy může být více slov. Titulek upoutává pozornost čtenářů, dobrý titulek budí zvědavost. Titulky mohou u čtenářů vyvolat silné emoce, například pobavení, smutek nebo hněv. Titulek by měl v každém případě naznačit, co čtenář najde ve vlastním článku. Podle toho se čtenář rozhodne, zda má o článek zájem.

Psaní titulků je jedním z nejobtížnějších úkolů při redigování. Vyžaduje vysokou míru soustředění na obsah článku – na skutečnosti a podpůrné výroky – aby je redaktor dokázal rychle převést do několika krátkých slov, jež čtenáře přimějí k dalšímu čtení.

(Hodgson, 1998)

Práce se slovy

Ernest Hemingway, americký novinář a spisovatel, byl skutečným mistrem pera. Používal většinou jednoslabičná nebo dvouslabičná slova, jeho texty jsou prosté a strohé, a přesto patří mezi nejpůsobivější díla moderní literatury. Hemingwayovo dílo je důkazem, že síla psaného slova nespočívá ani tak v samotných slovech, ale ve způsobu jejich uspořádání, v rytmu a proudu myšlenek. Žurnalistický text psaný prostým jazykem může čtenáře skutečně pohnout – k slzám smíchu nebo smutku, ke hněvu, nebo dokonce k činům.

Proces vytváření konceptu

Abyste mohli začít psát, potřebujete slušnou zásobu faktů a citátů a několik historek nebo příběhů, kterými můžete své informace ilustrovat a zvýšit jejich zajímavost. Pro článek potřebujete více materiálu než jen pouhé informace o námětu a výpovědi lidí, s nimiž jste o námětu vedli rozhovory. Článek by měl poskytnout hlubší náhled a přinést živý obraz člověka a situace ve vší její složitosti. V první fázi budování kostry pro hlubší náhled je nutné určit téma článku. Téma je základní sdělení vyplývající z důmyslného uspořádání jednotlivých součástí článku. Téma lze obvykle vyjádřit obecnými výrazy a sdělit jednou větou, například “Smrt jednoho muže je také smrtí australského mýtu z buše”. Není nutné použít stejná slova ve vlastním článku – zvolené téma by mělo vyplynout z výběru a uspořádání specifických a konkrétních podrobností. Při výběru tématu musíte přemýšlet o všech faktech, citátech a historkách a dostat je do středu pozornosti; najít vzájemné souvislosti mezi různorodými součástmi příběhu a podívat se na ně z nového úhlu.

…

Metody používané v žurnalistice jsou stejné jako v jiných typech vyprávění. Také v žurnalistice nachází uplatnění zápletka, vykreslení postav, děj, dialog, posloupnost, dramatizace, kauzalita, mýtus, metafora a vysvětlení. Rozdíl spočívá v tom, že žurnalistický text je psán prostým jazykem a srozumitelnými výrazy. Novinář je vždy vypravěčem, který vede čtenáře příběhem. Poskytuje mu vodítko odhalující smysl příběhu.