Hemingway, Ernest: Stařec a moře

Stručný obsah díla

Starý kubánský rybář Santiago, vytrvalý hrdina příběhu o lidské nezdolnosti, denně vyjíždí na ryby, poslední bez mála dva měsíce však bez úspěchu. Pobývá v nuzné chatrči, většinou o hladu, ale bez ohledu na své rybářsky nešťastné léto je stále přesvědčen o brzkém úlovku.

Malý chlapec Manolin byl po celou dobu jeho věrným pomocníkem při rybolovu, Santiaga navštěvuje, nosí mu jídlo a se zájmem o něj pečuje i za těchto nepříznivých okolností. A to navzdory tomu, že mu doma nakázali místo se starcem vyjíždět na ryby s úspěšnějšími rybáři.

Santiago je zkušeným rybářem a nevzdává se, věří, že trpělivost se mu vyplatí. Je přece září, a to táhnou velké ryby. S nadějí se proto vydává nikoliv podél pobřeží, ale rovnou na širé moře. A pětaosmdesátého dne, když už ho víra téměř opouští, se mu konečně poštěstí.

Na přichystanou návnadu se mu nejprve chytí menší tuňák a hned nato zabere obrovská mečounovitá ryba, která se jen tak usmrtit nedá. Santiagovu loďku táhne ještě dál do moře a stařec ví, že takovou rybu musí napřed unavit a pak teprve vytáhnout harpunu.

I po dvou dnech je stařec stále trpělivý, i když zesláblý. Podle potřeby neúnavně přitahuje a povoluje lana, která se mu bolestivě zařezávají do rukou i zad, pojídá kousky syrových ryb a v duchu se připravuje na hlavní souboj s obrovským marlinem.

Hovoří sám k sobě, vzpomíná na chlapce a jeho obětavou výpomoc, rozmítá o svém životě, ale ani ve slabé chvilce si na nic nestěžuje. Promlouvá také k rybě, kterou považuje za soupeře sobě rovného.

Unavenou rybu harpunuje přímo do srdce a těžký souboj tak s vypětím všech sil vyhrává, neboť “člověka je možno zničit, ale ne porazit“. Obrovský úlovek však sám do lodi nedostane, rybu proto musí upevnit podél. Sbírá poslední síly na návrat.

Cestou zpět však úlovek napadají nenasytní žraloci, při zápase s nimi Santiago přichází postupně o harpunu, nůž a další nástroje a nakonec svou kořist brání pouze polámaným veslem. V nerovném souboji je bez šance.

Dalšího dne nad ránem vyčerpán připlouvá k pobřeží své osady, z jeho velkolepého úlovku ale zůstalo pouhé torzo ohromné kostry. Vysílen jak soubojem s přírodou, tak i se sebou samým, usíná.

Z hlubokého spánku ho probouzí až malý Manolin. Chlapec už si spolu s rybáři v osadě dělal velké starosti, když se Santiago dlouho nevracel. Stařec mu vypravuje o svém lovu a je si dobře vědom toho, že ač přišel o rybu (trofej), nic to nemění na skutečnosti, že tento čestný zápas vyhrál.

Rybáři se zatím na pobřeží podivují nad neuvěřitelnými rozměry kostry.