Vallin, Jacques: Světové obyvatelstvo

„Skromným cílem této knihy je zamyslet se nad problémem světového obyvatelstva, který se týká nás všech a především mladých lidí – těch, kteří ponesou odpovědnost za rozhodování v 21. století.“

Populační exploze?

• Stav světové populace v roce 1950 – 2,5 miliardy; stav v roce 1987 – 5 miliard a konečně stav v roce 1989 – 5,4 miliard. Z toho plyne dvojnásobný nárůst počtu obyvatel Země v průběhu jediné generace. Počet obyvatel nejvyspělejších zemí vzrostl z 830 miliónů na 1190 miliónů (tj. o 40 %), v rozvojových zemích narostl ze 1,7 miliardy na 3,85 miliardy (tj. o 120 %)!
• Po tisíciletí byla Země zalidňována relativně pomalu, o to mohou být demografické údaje posledních dekád překvapivější. Vysvětlení spolu s predikcí budoucího vývoje nabízejí dvě velmi protichůdné teorie:

1. Vidina silně přelidněné planety, která už brzy nebude moct uživit své obyvatele, přináší hrozbu všeobecného hladu či nové světové války (mezi bohatými a chudými).
2. Vidina efektivnějšího obdělávání a zúrodňování přírodních zdrojů, které stále zůstávají zcela nevyužité, podle které Země dokáže uživit až 10 nebo 15 miliard lidí.

• Otázka už tedy nezní (pokud někdy zněla), jestli Země může uživit 6 a později 10 miliard lidí. Dnes je nezbytné najít pro jejich obživu zdroje. Růst produkce potravin a rozdělení bohatství je naprostou nutností. Tvrdit, že to není možné, by znamenalo přijmout či dokonce ospravedlňovat budoucnost s hladem a násilím v masovém měřítku.
• Otázky budoucnosti: Je možné zpomalit demografický růst? Je možné dosáhnout trvale udržitelné rovnováhy mezi počtem narozených a počtem zemřelých, aby se počet obyvatel ustálil na oněch 10 nebo 15 miliardách? Lze provádět takovou politiku, která toto zajistí? Opět dvě protichůdné hypotézy:

1. Nutnost plánovaného rodičovství.
2. Nutnost ekonomického rozvoje, který sám o sobě nese přirozený útlum demografického růstu (viz populační trendy posledních let ve vyspělých ekonomikách).

Kolik nás doopravdy je?

• Aktuální realtimové demografické statistiky založené na odhadech podle celosvětového vývoje na www.worldometers.info.
• Starosta, který chce znát počet obyvatel své obce, může tento údaj získat s dostatečnou přesností jen v určitém okamžiku, který se opakuje v dost dlouhých intervalech (vždy po 5 nebo 10 letech). Je to okamžik, kdy se provádí všeobecné sčítání lidu (census).
• Sčítání lidu není vynálezem samotných demografů, původně to býval úřední výkon, který panovníkovi umožnil zjistit počet poddaných (= výše vybraných daní) a odhadnout počet vojáků, které mohl případně verbovat. Sčítání byla ve svých začátcích velmi nepřesná a zcela závislá na nositelích moci. Postupně se však metody zdokonalovaly – současně s tím, jak se sčítání vymaňovala z vlivů politiky.
• Chyby při sčítání: Vynechání jedněch, dvojí započtení druhých – součet zkrátka nikdy není zcela přesný. Demografii však nahrává zákon velkých čísel: Je-li sčítání technicky dobře provedeno a zamezí-li se vzniku hrubých systematických chyb, zbývá tak prostor pouze pro chyby náhodné, které se ale navzájem ruší, a to tím více, čím větší je počet sčítaných.
• Odhady počtu obyvatel: V rozvinutých zemích je census zaběhlou praxí, funguje zde státní správa i víc než stoletá tradice statistických služeb. Pro většinu rozvojových zemí je to však zcela nový jev. Naštěstí i při velkých nepřesnostech v rámci sčítání menších populací existuje řada metod, jak odhadnout chyby ve sčítání a jak je opravit.
• Počet obyvatel světa zjistíme, sečteme-li zjištěné nebo odhadnuté počty obyvatel všech zemí. Je však třeba vzít v potaz migraci, která v zemích nastala mezi datem sčítání v každé zemi a datem, který jsme si vybrali pro celkový odhad (řeší Populační oddělení OSN).
• Populační problémy s Čínou

Nerovnoměrné osídlení světa

• OSN, založená na existenci států, publikuje statistické údaje o všech nezávislých státech i o všech územích, která jsou dosud pod koloniální správou nebo mají vlastní autonomii.
• K roku 1991: Téměř polovina světového obyvatelstva žila na území 4 nejlidnatějších zemí (Čína, Indie, Sovětský svaz, Spojené státy). Naopak 20 nejméně osídlených států dávalo dohromady sotva 1/3 promile světové populace. Viz tabulka na str. 18-23.
• Sestavením žebříčku největších a nejlidnatějších zemí světa se mění pořadí jednotlivých států (přesto, že rozlehlé země dominují i v počtu obyvatel, zalidnění není přímo úměrné rozloze).
• Extrémní hodnoty: Pusté oblasti s minimálním zalidněním – zaledněné části Kanady, písečná a kamenitá poušť Mauretánie či Namibie, neproniknutelné pralesy Surinamu. Někde naopak hrozící přelidnění – Egypt s celkovou hustotou osídlení 55 obyvatel na km čtvereční, kde 99 % lidí žije v deltě Nilu, tedy na cca 3 % rozlohy země (tj. reálně přes 1500 obyvatel na km čtvereční)!
• OSN pro potřebu svých statistik svět člení na 8 velkých oblastí a 23 podoblastí (viz tabulka na str. 26-27).
• Rozdělení bohatství: Bohaté země (Evropa, Sovětský svaz, Severní Amerika, Japonsko, Oceánie a arabské ropné státy) mají přesně 1/4 světového obyvatelstva a disponují víc než 80 % příjmů. Na chudé země (východní Asie mimo Japonsko, jižní Asie bez ropných států, Afrika a Latinská Amerika), kde žijí 3/4 obyvatelstva pak připadá pouhých 17 % příjmů.
• Argumenty pro sjednocenou Evropu: Ropa není nutnou zárukou trvalého blahobytu pro domácí obyvatelstvo, lepším předpokladem je všestranný ekonomický potenciál průmyslově vyspělých zemí, obzvláště spočívá-li v rukou vzdělaných a poměrně početných národů.
• Čtveřice hospodářských velmocí: 1) Severní Amerika; 2) Sovětský svaz se svými bývalými satelity ve východní Evropě; 3) Japonsko a nově industrializované země Dálného východu; 4) západní Evropa (tabulka na str. 30).
• Tzv. pátý svět: země třetího světa a jejich problémy.

Základ demografického vývoje – pohlaví a věk obyvatelstva

• Jsou-li si v něčem obě pohlaví opravdu rovna, pak je to jejich podíl na celkovém počtu obyvatel; poměr mezi zastoupením mužů a žen v populaci je přibližně stejný, a to i v jednotlivých světadílech, státech, regionech, …
• Početní rovnováha pohlaví v populaci závisí na třech faktorech:

1. na poměru počtu narozených dívek a chlapců,
2. na rozdílné úmrtnosti mužů a žen,
3. na podílu stěhování mužů a žen.

• Vyrovnání zajišťují především první dva faktory: zatímco chlapců se rodí víc než dívek (tzv. index maskulinity, vyjadřující počet narozených chlapců k počtu narozených dívek, je 105 ku 100), úmrtnost je však v případě mužů vyšší než u žen. Muži se v celosvětovém průměru (platí vesměs i kontinentálně) dožívají nižšího věku nežli ženy.
• Věková pyramida (světového obyvatelstva – str. 36, jednotlivých kontinentů – str. 37) názorně demonstruje rozložení obyvatelstva podle věku a pohlaví.

Problémy s věkovou strukturou

• Výrazně větší zastoupení mladé generace (tedy základny věkové pyramidy obyvatelstva), u které lze očekávat větší množství potomků, daleko víc než u generace jejich rodičů, vede k tzv. demografické explozi třetího světa. To je případ Latinské Ameriky, jižní Asie a Afriky – věková pyramida má sice stejný tvar, mnohonásobně však narůstá počet obyvatel.
• Naproti tomu Evropa a Severní Amerika řeší opačný problém. Ztenčující se zastoupení mladé generace, u které se dále předpokládá menší počet potomků, vede ke snižujícímu se počtu obyvatel. A jakmile dnešní nejpočetnější věkové skupiny dosáhnou důchodového věku, bude muset budoucí ekonomicky aktivní část obyvatel živit daleko více důchodců.