Kirk Geoffrey Stephen a kol.: Předsókratovští filosofové

Problematika milétské školy

• Kapitola Iónští myslitelé (Thalés z Milétu, Anaximandros z Milétu, Anaximenés z Milétu, Xenofanés z Kolofónu, Hérakleitos z Efesu).
• Vyčlenění jediné pralátky, předpoklad, s nímž pracovali hned tři významní milétští myslitelé, bylo zásadním krokem systematického výkladu skutečnosti.

Z Tháletova života

• Egypt: Autoři pochybují, že se Thalés věnoval filosofii převážně v Egyptě a do Miléta přišel až ve starším věku (ačkoliv se předpokládá, že v Egyptě působil).
• Schopnosti a geometrie: Thalés nemohl znát skutečnou příčinu zatmění Slunce, kterou měl předpovědět. Předpověď se tak musela zakládat spíše na řadě empirických pozorování (k nimž mohl mít přístup, neboť byly vedeny záznamy), nikoliv na vědecké teorii. K úspěšné predikci mu jistě napomohly vlastní poznatky o kosmu. Thalés podle autorů nemusel nutně ony pyramidy změřit, historky k této události jsou v mnohém poplatné jeho pověsti (pronikavé geometrické znalosti, četné experimentování), svůj vliv měl i zmíněný pobyt v Egyptě. I v tomto případě jej mohla jeho pověst předcházet, ve své době prováděl četná empirická měření, což rozhodně nebylo běžné.
• Anekdoty: Humorné historky o filosofické nepraktičnosti (kupř. pověstné upadnutí do jámy) jsou nejspíš nepravdivé, je možné, že se tradovaly okolo jiných filosofů, jelikož sám Thalés byl znám svým racionálním přístupem.
• Pralátka: Koncepci Země spočívající na vodě Thalés přebírá z Předního východu, v Egyptě byla Země pojímána jako plochá, vroubená mísa na vodě. Každopádně tvrzení, že „všechny věci jsou voda“, není spolehlivým shrnutím Thalétovy kosmologie.
• Kosmologie: Thalés si mohl představovat celek světa jako nějakým způsobem živý či oduševnělý. Domněnka, že vše je plné bohů, je však v případě Thaléta mylnou interpretací. Zdánlivě mrtvé věci (např. kámen) mají duši, avšak spíše ve smyslu jakési životní síly, protože disponují omezenou schopností pohybovat (jinými předměty). O tom, nakolik tuto sílu spojoval s vodou, prameny nehovoří dostatečně jasně.

Z Anaximandrova života

• Pralátka: Není jisté, zda Anaximandros dával slovu apeiron přesně význam „prostorové nekonečnosti“. Nekonečnou velikost sice předpokládal, neměla však být nejvýznačnějším rysem pralátky, spíše zdůrazňoval neurčitost povahy látky (nemožnost ztotožnit ji např. s živly).
• Vědecké aktivity: Anaximandros nevynalezl gnómon (vertikální ukazatel, jehož stín udává směr a výšku Slunce na slunečních hodinách), nebeskou sféru a dvanáct částí dne poznali Řekové od Babylóňanů. Je možné, že jej pouze uvedl v Řecku či jednoduše přejal od Thaléta a byl pak při jeho použití jen o něco důmyslnější. Anaximandros nakreslil kruhovou plochu, na níž známé oblasti světa tvořily přibližně stejné výseče, mapa oblohy je však vzhledem k jeho teorii nebeských těles nepravděpodobná.
• Kosmogonie: S tvrzením, že Země setrvává ve středu díky rovnováze, nikoliv vlivem působení běžných sil, byl mezi soudobými přírodními filosofy ojedinělý.

Z Anaximénova života

• Pralátka: Evidentně promýšlel způsob, jakým by se mohla generativní látka, základní stavební materiál diferencovaného světa, proměňovat v různé složky (zhušťování, zřeďování), aniž by ztratila svou přirozenost. Otázkou však je, co pod pojmem vzduchu vlastně rozuměl. Patrně vnímal jistou souvislost mezi vzduchem a duší.

Metoda, přístup, zpracování díla

• Výklad formou interpretací, které sice také vycházejí z různých pramenů a svědectví k dané látce, respektive k danému autorovi, tyto jsou však na rozdíl od Diogénova souboru pokládány za věrohodnější, navíc je autoři knihy podrobují kritickému přehodnocení a doplňují vlastními odbornými komentáři.

Zajímavosti z publikace – Anaximandrův názor na fyzikální změnu

• Anaximandrův názor na fyzikální změnu (protiklady, první zmínky o protikladných substancích, vztah jednoho a mnohého): Neexistuje žádné plýtvání; protikladné substance si platí pokutu za vzájemné zasahování („pokutu a odplatu za bezpráví podle pořádku času“). Při zachování rovnováhy probíhá každá změna mezi týmž původním množstvím oddělených, protikladných substancí. (Vznik se nevytváří na základě proměny prvku, ale oddělováním protikladů skrze věčný pohyb.)