Gogol, Nikolaj Vasiljevič: Revizor

Hlavní postavy

Hlavní postavou je falešný revizor Ivan Alexandrovič Chlestakov, ve skutečnosti nevýznamný úředník, který přijíždí z Petrohradu do blíže nespecifikovaného maloměsta. Jeho schopnosti i charakterové rysy daleko zaostávají za jeho vlastním míněním o sobě, je v podstatě zkrachovalcem, ale s pomocí svého mazaného sluhy Osipa se mu podaří přechytračit zdejší smetánku, a ve své nové roli se neskutečně vyžívá.

Sluha Osip dobře ví, že je důvtipnější než jeho pán, proto zrovna nepřekypuje servilitou. Stojí při něm jen proto, že z toho má vlastní prospěch. Snaží držet svého pána nohama při zemi, zejména v situacích, kdy se Chlestakov už zcela vžil do své nové identity a hrozí, že celá lež praskne.

Další postavy představují měšťané:

• městští zemané Petr Ivanovič Dobčinskij a Petr Ivanovič Bobčinskij, všetečkové, zastávají role místních drben, jsou si velmi podobní vzhledem i projevem, sledují, kde se co šustne a šíří tyto „zaručené“ informace mezi ostatní;
• městský hejtman Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij strávil dlouhá léta ve vysokých funkcích a „umí v tom chodit“ – je úplatný, úskočný, přestože působí seriózním dojmem;
• hejtmanova povrchní manželka Anna Andrejevna a dcera Marie Antonovna (Mášenka);
• poštmistr Ivan Kuzmič Špekin je prosťáček a snadno ovladatelný hejtmanův podřízený, otvírá dopisy a vyzrazuje jejich obsah;
• místní vysoce postavení úředníci Fjodor Andrejevič Ťutukov, Štěpán Ivanovič Škatulkin a Ivan Lazarevič Tentononckij a mnoho dalších postav.

Příběh

Dobové zasazení příběhu: první polovina 19. století

Dějství první

Hejtman obdržel varovný dopis od svého přítele z Petrohradu, že do hejtmanova města byl poslán revizor. Této zprávy se zhrozí všichni vysocí funkcionáři, protože nikdo z nich nemá čisté svědomí, ve městě bují korupce, lže a krade se tu na každém kroku. Poštmistr má za úkol kontrolovat poštu a hlásit jakoukoliv zprávu o revizorovi. Vykresleny jsou i postavy dalších obyvatel města, mezi nimi dominuje párek zemanů Dobčinskij a Bobčinskij. Ti jsou přesvědčeni, že neznámý úředník z Petrohradu, který se právě ubytoval v hostinci, je oním revizorem.

Dějství druhé

Petrohradský úředník Chlestakov ale nepřijel na revizi. Prohrál všechny peníze a teď nemá ani na jídlo. Hostinský ho už nechce dále obsluhovat, dokud nezaplatí. Chlestakov ale při své nabubřelosti a impulzivnosti vzbudí povyk. Do hospody přichází hejtman – chce si obhlédnout a pokud možno nějak naklonit domnělého revizora. Chlestakov se naopak obává vězení za své jednání a příživnictví. Oba aktéři vystupují velmi opatrně, hejtmanova úslužnost dodává Chlestakovovi na kuráži a výsledkem je nabídka k ubytování přímo v hejtmanově domě. Chlestakov nechápe, proč se mu dostává této pozornosti, zatím je přesvědčen, že je to opravdu jeho vlastní důležitost. Stejně tak hejtman nabyl mylného přesvědčení, že se mu daří působit na tak vlivnou návštěvu.

Dějství třetí

Chlestakov si náramně užívá pozornosti, které se mu dostává ze všech stran. Je na prohlídce v místním ústavu a škole a cítí se při tom velmi významně. Mezitím se hejtmanova žena s dcerou pečlivě připravují na přivítání vzácné návštěvy u nich doma. Chlestakov pak v této dámské společnosti zcela ztrácí kontrolu nad svými výmysly, představuje se jako autor nejrůznějších uměleckých děl a také jako světaznalý státník. Hejtmanova manželka s ním vesele koketuje, věří všem jeho historkám a pokládá ho za dobrou partii, sám Chlestakov totiž zcela přijal tuto svou představu o sobě. Prospěchář Osip mezitím lišácky využívá bláhové náklonnosti hejtmanovy rodiny a nechává si podstrojovat.

Dějství čtvrté

Před pokojem, v němž je Chlestakov ubytovaný, je rušno. Střídají se tu úředníci, inspektoři, radové, zemanové – každý mu ochotně nabízí „půjčky“ a může se přetrhnout, aby s ním byl zadobře. Chlestakov peníze i lichotky ochotně přijímá a rozhodně se mu nechce z města odjet, jak mu radí Osip. Uchází se o ruku hejtmanovy dcery Mášenky, ale zároveň si hledí i Anny Andrejevny. Hejtman tomu jen přihlíží, cítí z toho svůj prospěch. O celé této nezvyklé situaci se Chlestakov pobaveně zmíní i v dopise svému příteli. Osipovi se podaří přesvědčit svého pána, aby už raději odjeli, že všechny ty lži už musí každou chvíli prasknout. Chlestakov si to konečně uvědomuje a s výmluvou, že si jede pro požehnání k sňatku, opouští městečko.

Dějství páté

Hejtman už se vidí v Petrohradě, jak si polepší. Vyhrožuje všem, kteří si na něj stěžovali (ať už písemně, což se k němu doneslo prostřednictvím poštmistra, nebo na audienci u domnělého revizora Chlestakova). Chystá se velká sláva. Tu však přeruší poštmistr – právě otevřel dopis, který Chlestakov nechal poslat svému příteli a v němž je posměšně vylíčen snad každý z města. Navíc přijíždí skutečný revizor.

O díle

• Kritika nejen zkorumpovaných byrokratů, ale i směrem k „prostým“ lidem, kteří tyto společenské nešvary přiživují vlastní vypočítavostí, sobectvím, ale i hloupostí a prostoduchostí.
• Snaha uplatit se nemusí vyplatit.
• Jazyk je prozaický, lidový, hovorový – založeno na dialozích postav.