Wharam, Jane: Emoční inteligence

Emoce

• Emoční inteligence = schopnost být si vědom vlastních emocí a užívat je v komunikaci se sebou samým i s ostatními; zvládat a motivovat sebe i ostatní na základě porozumění emocím.
• EQ (emoční kvocient) lze pravděpodobně nejlépe definovat jako “schopnost cítit”, zatímco IQ (inteligenční kvocient) je “schopnost myslet”. Neboli jinými slovy: EQ je pro srdce tím, čím je IQ pro mozek.
• Emoční inteligence není protikladem inteligence, není to triumf srdce nad mozkem – je to jedinečný průnik jich obou.
• Maslowova hierarchie lidských potřeb
  • Seberealizace (má následující stupně: uvědomění – čestnost – svoboda – důvěra)
  • Potřeba uznání
  • Potřeba sounáležitosti a lásky
  • Potřeba bezpečí
  • Biologické a fyziologické potřeby
• Emoce = jsou tím, co pohání člověka, aby udělal něco fyzického (projev, jednání). Jsou tedy tím nejzákladnějším, co nás nutí konat.
  • Emoce je zpravidla odpovědní reakcí na podnět zvenčí, a je tomu tak proto, že jen málo lidí v tichosti reflektuje sebe sama.
  • Saint-Exupéry (Malý princ): “Správně vidíme jenom srdcem; co je důležité, je očím neviditelné.”
  • Hlavní (primární) emoce: strach, hněv, znechucení, smutek, překvapení, radost.
  • Potřeba rozumět toku svých myšlenek i pocitů je podobná principu Jin a Jang => obě síly jsou platné samy o sobě, ale usilujeme o to, aby působily ve vzájemné rovnováze.
    • Jin = ženská síla, reprezentuje “bytí”.
    • Jang = mužská síla, reprezentuje “konání”.

Sebepoznání

• Identifikační nálepky – jednotlivé aspekty naší osobnosti (např. naše profese, různé socio-ekonomické statusy a škatulky) sice jsou určitou informací o tom, jak se navenek projevujeme ve světě, ale neříkají všechno o tom, jací v jádru skutečně jsme. Občas naše identifikační nálepky mohou vytvářet naše vlastní vězení.
• SWOON – nástroj/cvičení pro získání sebeuvědomění – analýza sebe sama (coby produktu po vzoru SWOT či PEST):
  • S – Strengths = silné stránky;
  • W – Weakness = slabé stránky (mohou sem patřit i návyky/postoje, kterých se držíme, ale přitom nám třeba brání rozvíjet se, projevovat se, vystavit se něčemu novému);
  • O – Opportunities = možnosti/příležitosti;
  • O – Obstactles = překážky (pozor na rozlišení skutečných důvodů a výmluv, je třeba jít po podstatě a přiznat si pravdu);
  • N – Needs = potřeby (stimuly/motivace k jednání, jejich poznání vede k pochopení “odměn”, které ve skutečnosti hledáme, a k poznání osobních hodnot/priorit).
• Emoční přestřelení – objevuje se v mžiku, je spuštěno některým rozhodujícím podnětem, nastupuje ještě předtím, než začneme racionálně uvažovat. Typické je to, že jakmile odezní, lidé nevědí, co je to vlastně popadlo.
  • Reinhold Niebuhr: “Bože, dej mi
    • vyrovnanou mysl, abych přijal věci, které nemůžu změnit,
    • odvahu, abych změnil ty, které změnit dokážu, a
    • rozum, abych rozlišil jedny od druhých.”

Emoční gramotnost

• Emoční slovník – Pojmenovat vlastní emoce je důležité pro jejich identifikaci a vyjádření, nejen abychom získali potřebnou emoční podporu od druhých, ale abychom ji mohli také sami druhým poskytovat. Je to první krok k pochopení, proč cítíme, co cítíme.
• Emoce cítíme, zatímco myšlenky myslíme. Přeložit emoce do řeči, tedy myšlení, sice může být zkreslující, na druhou stranu když pocitu přidělíme jméno, jako bychom dali myslícímu mozku souhlas ke vstupu i do jeho emoční části. Toto je důležitý krok pro rozvoj schopnosti vědomého zpracovávání vlastních emocí.
  • Pozor na já-sdělení (žádoucí; autor signalizuje, že má sám sebe pod kontrolou) vs. ty-sdělení (nežádoucí; autor se staví do pozice, kdy nemá sám sebe pod kontrolou, a komunikačního partnera staví do obranné pozice).
    • Svobodní jsme, pouze pokud jsme to my sami, kdo se má pod kontrolou. Přiznejme emoci (byť vyvolanou zvenčí) jako svou (zodpovědnost).
  • Pozor na to, abychom místo pocitu nesdělovali myšlenku (“Mám pocit, že jsi blázen.”)
• Od přírody máme strach z neznámého, tento strach se může rozptýlit či alespoň lépe zvládnout, jakmile jej pojmenujeme (a učiníme tak z neznámých jevů něco, co známe).
• Když něco takto označujeme, používáme k tomu jinou část mozku (ne tu, kterou vnímáme pocity). Mozková činnost se pak již nesoustředí v emoční části, ale přesouvá se i do části kognitivní, ve které už bolest není tolik pociťována.
• Pokud budou naše slova v souladu s nonverbální komunikací, budeme vyzařovat integritu.
  • Říkej to, za čím si stojíš, a stůj si za tím, co říkáš.

Pochopení a přijetí emocí

• C. G. Jung: „Nic nemůžeme změnit, pokud to neakceptujeme. Zavržení neosvobozuje, ale utiskuje.“
• D. Goleman: „Každý pocit má svou hodnotu a svůj smysl.“
• Přirozeně se snažíme vyhnout negativním emocem (vztek, strach, opovržení,…) ve prospěch těch pozitivních (láska, soucit, radost, spokojenost). Jenže když některé emoce či blokády ignorujeme nebo potlačujeme, neznamená to, že nejsou. Nejen že to není zdravé, ale naopak, pravděpodobně se ještě posílí a budou představovat o to větší problém do budoucna. Je třeba najít rovnováhu, nechat energii (i když je negativní) proudit (a třeba odproudit).
  • Neznamená to, že je třeba své emoce vždy dávat na odiv (jako odznak připíchnutý na hrudi), jde jen o to si jich být vědom a neskrývat je před sebou samým.
• Sebehodnocení – Většina našich pocitů a myšlenek kolísá v závislosti na tom, jaké jsou naše běžné denní prožitky. Což ale není dobře. Naše sebehodnocení by nemělo být takto silně závislé na okolnostech. Běžné úspěchy a neúspěchy by měly vést nanejvýš k dočasným výkyvům pocitů (omezeného rozpětí), neměly by otřásat naším sebeobrazem.
• Přizpůsobivost a změna
  • Charles Darwin: „Nejsou to nejsilnější druhy, které přežijí, ani ty nejinteligentnější, nýbrž ty, které jsou schopné se nejlépe přizpůsobit změnám.“
  • Ivy Baker Preston: „Svět je kulatý a místo, které se možná může zdát jako konec, může být vlastně začátek.“ Pamatujte, že záleží na tom, jak se na situaci díváte a jak o ní uvažujete.

Sebeovládání

• Shrnutí:
  • Nyní víme, že disponujeme emocemi, které mohou klidně plynout a nemusejí nutně vyvřít do emočního přestřelení.
  • Umíme emoce pojmenovat, dokážeme si je přiznat.
  • Umíme odstínit náš vnitřní kritický hlas.
• Další krok: Získat kontrolu na sebou samým, tj. ovládat se a žít autentickým životem. Přičemž ovládání svých emocí neznamená popírání.
• Autenticita života
  • Život mnoha lidí je vykonstruovaný; vytvořili si jej takový, aby se společnosti jevili jako “normální”.
  • Když si vybudujete takový život, v němž jsou vaše rozhodnutí a činy dobře zvážené a v souladu s tím, co je pro vás důležité, pak žijete autentický život.
  • Být opravdový a nic nepředstírat vyžaduje kuráž – postavit se tváří v tvář tomu, jací opravdu jsme – probádat každou stránku své osobnosti, i ty ne zrovna pěkné.
• Sebeovládání – vyžaduje zodpovědnost sám za sebe, vědomě si volit takové myšlenky a činnosti, které z nás udělají to, čím chceme být – místo toho, abychom se neustále nechávali vláčet vnějšími faktory.
• Je třeba si uvědomit, že to svůj vnitřní svět musíme mít pod kontrolou – nikoli svět kolem nás. Ve vnějším světě nemůžete změnit nic, a když se o to budete pokoušet, jen se vyčerpáte.
  • C. G. Jung: „Vše záleží na tom, jak se na věci díváte, ne na věcech samotných.“
• Mít kontrolu na svým vnitřním životem = žít v přítomném okamžiku.
  • Ralph Waldo Emerson: „Neustále se chystáme žít, ale nikdy nežijeme.“

Emoce druhých lidí

• Svět kolem nemůžeme mít pod kontrolou (na rozdíl od toho svého vnitřního), ale můžeme se s ním dorozumívat.
• Slova jsou jen malou výsečí ve sdělení – 7 %. Zbytek je dán tím, jak je řekneme – 38 %, a také řečí těla – 55 %.
  • “Zkoušeli jsme to probrat, ale do cesty se nám stavěla slova.”
• Přirozeným instinktem pochybujeme o vyřčených slovech, pokud nekorespondují s řečí těla. To může automaticky vyvolat obranný postoj na straně posluchače – jeho radar detekuje tuto disharmonii jako nebezpečí a velí k ostražitosti.
• Oko = do duše okno; oči jsou nejlepším neverbálním indikátorem emočního a intelektuálního stavu naší mysli.
• Ústa; existuje okolo 50 různých druhů lidského úsměvu / na úsměvu se podílí více než 80 obličejových svalů.
• Pohyby různých částí těla jsou těmi nejspolehlivějšími signály toho, že nás někdo klame, neboť obecně nad nimi máme menší vědomou kontrolu než nad jinými signály.
• Dokonce i prostor, který si jedinec kolem sebe vytváří, může ukazovat na typ jeho osobnosti nebo jeho náladu. Všichni potřebujeme svůj vlastní, fyzický osobní prostor, a pokud nám jej někdo naruší (ať už záměrně, či nedopatřením), může tak způsobit, že se cítíme nepříjemně či v ohrožení. Hranice osobního prostoru odpovídá zhruba kružnici vytvořené předpaženou rukou s nataženými prsty kolem sebe.
• V potenciálně nebezpečných situacích si dávejte pozor, abyste nevysílali signály “kořisti”. Stejně jako celá živočišná říše i lidský agresor si vybírá snadno ulovitelnou kořist. Když jdete sami městem, čekáte na zastávce apod., držte se vzpřímeně, kráčejte sebevědomě a vyhněte se jakýmkoliv projevům nejistoty. Je to smutný fakt, ale lidé, kteří vykazují známky “oběti”, se jí často ve skutečnosti stanou.
• Na co se zaměřit v komunikaci:
  • Buďte vnímaví – nechte nohy i ruce uvolněné, nepřekřížené.
  • Dejte najevo zájem – přibližte se k dotyčnému (ale při respektu jeho prostoru) – asi tak 2-2,5 metru / nakloňte se směrem k dotyčnému.
  • Zrcadlení – zkuste opatrně a delikátně napodobovat komunikačního partnera (rychlost mluvení, pohyby a další projevy).
  • Budování vztahu – udržujte správnou míru očního kontaktu / usmívejte se, je-li to vhodné.
• Naslouchat, ne pouze slyšet!
  • Komunikace by nikdy neměla být pouze jednosměrná záležitost.
  • Zásadní je 1) pozorně naslouchat, co nám druzí sdělují, a 2) porozumět, co tím doopravdy myslí.
  • Naslouchání je aktivní proces (věnujeme plnou pozornost druhému, s dotyčným opravdu jsme a on to takto vnímá), zatímco slyšení je spíš pasivní (stačí uši).
  • Potřeba být vyslyšen je jedna z těch základních emočních potřeb, už proto, že všichni na sobě závisíme a pro uspokojení mnoha našich životně nezbytných potřeb je nutná vzájemná spolupráce. Nejprve však musíme své potřeby identifikovat a sdělit je druhým. Pokud nám není nasloucháno (například v dětství), můžeme si odnést do života, že vyjadřování našich potřeb nemá smysl a postupně třeba o tuto schopnost přijít.
  • Nejlepší posluchači se zaměřují na pocity, ne fakta.
• Nesprávná komunikace:
  • Maskování skutečných pocitů;
  • Rozporuplnost (neverbálních projevů se slovy);
  • Přehnané užívání určitých slov, nedostatek slovní zásoby;
  • Zveličování, dramatizace;
  • Zlehčování (coby opak zveličování).

Empatie – porozumění druhým lidem a naše vztahy k nim

• Arnold Bennett (podruhé :)): “Žádné poznání nemůže existovat bez emoce. Možná si uvědomujeme, co je pravda, přesto dokud neprocítíme její sílu, není naše. K poznání, které je záležitostí rozumu, musíme přidat prožitek ducha.”
• Empatie = schopnost představit si sebe sama na místě druhého člověka a porozumět pocitům, touhám, názorům a činům ostatních.
• Citliví jedinci snadno vnímají nejen své pocity, ale všímají si lépe i pocitů ostatních lidí.
• Základní potřeby máme všichni stejné (Maslow), rozdíl je pouze v jejich míře. Např. někdo může požadovat vyšší míru svobody než jiný.
• Soucítění může být definováno jako kombinace empatie a porozumění.
• Empatie a péče (D. Goleman) – pro empatické jedince je bolest druhého jejich vlastní bolestí.
• Empatie a morálka (A. Maslow) – kromě racionality a emocí existuje ještě další patro, a tím je spiritualita. Jako spirituální stránku života (bez ohledu na to, zda jsme věřící) vnímáme vlastní zásady, morální principy, hodnotový kompas.
• My všichni jsme stvořeni z týchž emocí, máme však nesmírně odlišné životní zkušenosti a prožitky. Pochopení této skutečnosti nám může pomoct v tom, abychom s ostatními lidmi jednali spravedlivě.
• Vztahy k ostatním patří k tomu nejvýznamnějšímu, co v životě máme. Pokud zvažujeme kvalitu života, pak by měřítkem úspěchu měly být vztahy, nikoli materiální hodnoty či snad obchodní úspěchy.
• Cvičení pro lepší komunikaci: Když dostanete otázku, nebo máte naopak v úmyslu někomu ji v obousměrné komunikaci položit, počítejte nejdříve do deseti.

Zacházení s emocemi a motivace – aplikace vlastní emoční inteligence

• Dejte si práci nejprve se sebou samými, než se začnete pokoušet pomáhat ostatním, či jim vytýkat jejich vlastní emoce. Klíčové je nejprve se naučit porozumět sobě, akceptovat se; až teprve potom můžeme být nápomoci někomu jinému.
• Optimismus nemůže existovat bez naděje.
• Sebemotivace = schopnost používat vlastní emoce k tomu, aby nás přiměly k pozitivní činnosti (tedy souvisí s vlastní vytrvalostí, sebejistotou) a aby nás “podržely” v našem neustávajícím usilování o naplnění svých cílů – i tehdy, staví-li se nám do cesty překážky a prohry.
• Abyste mohli být šťastní, potřebujete si ujasnit, co chcete a potřebujete (od života).
  • Je třeba poznat své potřeby, sny, co nás činí šťastnými (kupř. vizualizací).
  • Je třeba odhalit blokády na cestě ke svému štěstí. Prostými větami typu “kdybych měl víc odvahy/sebedůvěry/peněz/času, tak bych….“ odhalíme jak své blokády, tak své cíle.
• Používání emoční inteligence – žijme opravdovým, emočně inteligentním životem.
  • Vzpomeňte si, jaké sny o budoucnosti jste měli jako děti, jací jste byli, kudy jste se v životě chtěli vydat a čeho jste chtěli dosáhnout – než přišel život a bacil vás po hlavě.
  • Satchel Paige: “Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze, miluj, jako by tě nikdo nikdy nezranil, a tanči, jako by se nikdo nedíval.”
  • Svoboda je stav, kdy akceptujete, kdo jste, a také to, že nesete zodpovědnost za svá rozhodnutí.